Nejnovější kniha Josefa Rösslera "Ostrov Štírů" volné pokračování knihy "
Ve Znamení Štíra" mapující
nejstarší historii českého námořního jachtingu.
Tentokrát je hlavní postavou ocelová loď Štír II.
Předmluva:
Vážení čtenáři, otevíráte
poslední (doufám, že prozatím poslední) knihu dnes již nestora českého
námořního jachtingu Josefa Rösslera. Přestože hlavní postavou je ocelový ŠTÍR
II., vypovídá knížka zejména o autorovi. Troufám si říci, že se nám v ní, aniž
by to měl v úmyslu, odhaluje možná víc, než by chtěl. Kdo ho zná, zná ho pod
přezdívkou Rozára. Ne každý už ví, že k přezdívce přišel před válkou, jako
skautík. Skautem zůstal dodnes. Mimochodem ve svém oddíle byl činný nepřetržitě
i za války (medailí od prezidenta Beneše se nechlubí, ale v šuplíku ji má) a
jeho skautský oddíl patří mezi ty, které nepřestaly žít ani za bolševika. V
pražské „Pětce“ Braťky Nováka vyrůstaly děti, vnuci a dnes už i pravnuci
původních členů. Ze skautingu si odnesl nejen přezdívku, to by bylo málo, ale
hlavně osobnostní charakteristiky. Ostatně, pokud ho čtenář nezná, tak na to
přijde sám v následujících kapitolách.
Vím, o kom mluvím, lépe
řečeno píšu. Mám na to právo, vždyť se už čtyřicet let přátelíme, léta jsme
spolupracovali v tehdejší Komisi námořního jachtingu, prožili jsme spolu
několik plaveb na ŠTÍRU II., řadu let jsme s dnes již legendárním Tomášem
Tamassym patřili ke stálé posádce starého ŠTÍRA. Na ŠTÍRU jsem se vyučil a
dokonce jsem měl tu čest, nebo štěstí, že jsem byl při objevení slavného ostrova
Štírů. Na plavbě SOLVEIGY na Faerské ostrovy jsme si prohodili role a také jsme
dokázali spolu fungovat. S rozpaky přiznávám, že jsme to byli právě my s
Tomášem, kdo v devětasedmdesátém Rozárovi prodej starého ŠTÍRA rozmlouvali a od
stavby nového odrazovali. Ještě, že na nás nedal – teď by nemohla vyjít tahle
knížka.
Pokud jste po knize sáhli s
očekáváním „dobrodružných“ příběhů, budete zklamáni. Autor popisuje plavby
střízlivým stylem. Nehraje si na námořníka. Snad jen při popisu mraků (často
dodá „nikdy před tím nevídaných“) a popisuje-li krásu „našeho ostrova“ v sobě
prozradí romantika. Dramatické situace, v nichž jde o loď (když ne rovnou o
krk), přejde autor lakonickou citací deníku „…fouká poctivá devítka, náklon
lodi 30° a jedeme jen na malou kosatku“. Jen ten, kdo zažil devítku na Severním
moři, si dokáže představit, co všechno se za tím zápisem skrývá. Představí si
kormidelníka, který se hodinu pere s několikametrovými vlnami a myslí jen na
to, aby neudělal chybu při vyjíždění té následující. Navigátora, jenž nesmí
trojúhelníky, odpichovátko, tužku, pilota a ostatní vercajk při práci pustit z
ruky, jinak je bude okamžitě lovit po podlaze kormidelny. Službu, snažící se
uvařit polévku a ani sebe, ani ostatní při tom neopařit (náklon je přece 30° a
loď skáče po vlnách). Nutně se tu nabízí srovnání s barvitými popisy
dramatických situací, jež slýcháme od „jadranských mořeplavců“, kteří opřeni o
bar se v klubu holedbají svými zážitky, kterak se rvali se živly.
Při četbě si asi brzy
uvědomíte frekvenci refování a rozrefovávání plachet během jednoho dne. Možná
je v tom jedno z tajemství, proč Rozára většinou doplul, kam měl naplánováno.
Na ŠTÍRU II se totiž pracuje. Pokud je nutno zrefovat, zrefuje se. Jen vítr
trochu povolí, vyžene kapitán posádku ke stěžni a hned se zase plachta zvětší.
Flákat se můžeme doma, teď jsme na plavbě. Rozárovo krédo je: „Každou plavbu jedu
jako závod“.
Podrobné popisy majáků, bójí,
ostrovů, průlivů nebo zeměpisné souřadnice trasy nejsou samoúčelné. To vše vám
pomůže (pokud budete mít zájem) sledovat plavby na mapě, resp. vybavit si známá
místa a porovnávat s vlastními zážitky.
Poměrně časté jsou popisy
potíží s motorem, převody, vůbec se strojní částí lodi. Popisy jsou časté,
protože potíže jsou časté. Čtenář musí jen obdivovat Rozárovu schopnost
improvizace, efektivní improvizace. Tohle umění improvizace uplatňuje často i v
jiných situacích, dostane-li se do potíží (viz kotvení na dolním Labi, najetí
na mělčinu apod.). Zlí jazykové prohlašují, že si občas o ty potíže řekl sám,
ale to už je zas jiná věc. Rozáro, promiň.
Postavit a třicet let
provozovat ŠTÍRA II. je bezesporu práce sysifofská a málokdo, pokud vůbec
někdo, si ji dokáže představit, ocenit, natož takovou řeholi dobrovolně
podstoupit. (A pak ještě o tom napsat knížku, která se dobře čte.) Přes všechnu
péči loď (a žel ani skipper) nemládne a vnucuje se myšlenka, co bude se ŠTÍREM II.,
až bude sil ubývat. Neznám nikoho, kdo by k tomu měl tolik umu, vytrvalosti a
energie. Bůh ví, že ti, Rozáro, přeju, ať to trvá ještě pěkných pár let. Ale
jednou k tomu holt stejně dojde, a co bude se ŠTÍREM II. potom, ví Bůh, já ne.
Tu další řadu let ti přeju z čistě zištných důvodů. Rád bych s tebou ještě na
ŠTÍRU II. plul a rádi bychom si o jeho dalších plavbách přečetli pokračování.
Jirka Čech
Vydání: 1.
Rok 2011
360 stran
ISBN 978-80-87312-04-9
Brožovaná vazba
Tento produkt byl přidán dne Středa 23. březen 2011.